Půda a krajina

Krajina začínající Vysočiny má své kouzlo, ale něco za něco. Půdy jsou tu chudé,  snadno náchylné ke ztrátě úrodnosti, na oraných plochách je větší nebezpečí eroze. Travní porosty činí sice třetinu zemědělské půdy, většinou právě na nejohroženějších místech, je však nutné se starat také o ně, protože  jinak zarůstají plevelem a náletovými dřevinami. Družstvo samozřejmě pobírá dotace, ale musí na oplátku dodržovat určitá pravidla hospodaření, mimo jiné šetrné zacházení s krajinou. Jsou například omezeny způsoby obdělávání půdy na erozních stanovištích (na silně ohrožených se třeba nesmí orat, pěstovat určité plodiny, nechávat půdu bez rostlinného pokryvu nebo posklizňových zbytků a pod.), je regulováno  hnojení, a to jak do množství, tak do termínů aplikace, je zúžen výběr chemických přípravků na ochranu rostlin, nejen v ochranných pásmech vodních zdrojů, ale i s ohledem na škodlivost pro včely, zvěř a vodní živočichy. 

    Mnoho věcí by měl dobrý hospodář dělat sám od sebe a ne, že mu hrozí  nějaké  sankce, prostě jen proto, že myslí na budoucí generace a hlavně na sebe! Na pozemcích, kde mu ornici odnesla voda, toho moc nevypěstuje, to je evidentní, jsou ale také jiné, "plíživé", způsoby, jak si znemožnit hospodaření, například nevracet do půdy organické látky, jako je sláma nebo hnůj, nedoplňovat některé důležité živiny, zvyšovat kyselost a utužení půdy. A čím je přirozená úrodnost nižší, tím rychleji degradace postupuje. Přestože družstvo hospodaří ve valné většině na pronajatých pozemcích, snažíme se udržet tuto půdu alespoň v takovém stavu, v jakém jsme ji převzali. Aby se pak na ní postavily sluneční elekrárny, sklady pro čínské hračky nebo parkoviště hypermarketů.